Citace z četnické relace o smrti Hildy Victorové a jejich dětí z 10. dubna 1945 (překlad z německého originálu, sbírky: Vlastivědné muzeum v Olomouci, reprofoto)
„10.4.1945 zhruba kolem 2 hodiny začala budova hájovny v Javoříčku, okres Litovel, 10 km severně od Konice, hořet. Když tam místní hasiči z obce Malé-Veselíčko dorazili, aby uhasili oheň, byla na ně zahájena střelba bandity. Starosta obce Malé-Veselíčko František Malínek byl zastřelen. Manželka revírníka Othmara Viktory se 2 dětmi nebyla k nalezení. Místo požáru mělo být obsazeno partyzány.“
Citace pasáže z obecní kroniky s datem 5.V.1945 (sbírky: Vlastivědné muzeum v Olomouci, reprofoto)
„V sobotu dne 5. května 1945 ve 4 hod. ráno přišel do sousedství vesnice Střemeníčko SS man, vzbudil hostinského Müllera a chtěl telefonovat do sídla SS manů do Bouzova, že byl přepaden v Javoříčku, ale že se mu podařilo utéci, přičemž prý vyrval banditům loveckou pušku. Hostinský zavedl SS mana k p. starostovi, poněvadž ve vesnici telefon není. Starosta musel jít s SS manem do Bouzova. Asi za 2 hodiny byl prý starosta bez výslechu propuštěn a vrátil se do Střemeníčka.
K 9 hodině ráno počali SS mani obkličovat Javoříčko. Asi o ½ 10 hod. po obklíčení začalo vypalování a vraždění civilního obyvatelstva. S vypalováním bylo započato na západní straně osady. Mnoho stavení bylo zapáleno pancéřovými pěstmi a fosforovými bombami. Jinde po vybití oken byly házeny též do příbytků granáty. Z počátku byli někteří muži utlučeni a zanecháni v hořících domech. Ti, kteří se chtěli spasiti útěkem, byli zastřeleni, nebo vráceni a teprve ve vesnici bestiálním způsobem týráni a konečně odstřeleni. Mnozí byli též před zastřelením vyslýchání.
Střílení bylo prováděno různě. Jedni byli donuceni, aby si stavení zapálili a pak odstřeleni. Jiným bylo zase poručeno položiti se do řady před svými domy čelem k zemi a v této poloze byli střeleni do týla, jiní byli vyšetřováni a pak postaveni ke zdi a zastřeleni. Do mnohých bylo ještě stříleno z pistolí, aby snad některý nebyl jen zraněn a nezůstal na živu. V Javoříčku bylo též zastřeleno několik mužů z blízkých i vzdálených obcí, kteří tu byli na návštěvě, nebo šli za svou prací. Je nutno podotknouti, že byla vypálena samota nedaleko Javoříčka, t.zv. „Klepáry“ patřící k Veselíčku a u ní zastřeleno 5 prchajících mužů. Dva byli zastřeleni v lesích 3 km za Javoříčkem, když se setkali s SS many, kteří byli na pochodu k naší nešťastné osadě. Několik mužů bylo zastřeleno z dálky bez výzvy a vyšetřování, jakmile se přiblížili k hlídkujícím vojákům.
Zastřeleno bylo celkem 38 mužů. Nejmladší ze zastřelených měl 15 a nejstarší 76 roků. Mezi zastřelenými byl i říd. učitel Josef Pecina se svým synem Milanem.
Mnohé ženy a děti byly týrány a pak všechny vyhnány z vesnice. Dobytek musely ženy odvázat a vypustit ven. Některé kusy byly odstřeleny, nebo zabaveny a odvezeny. Mnoho dobytka též uhořelo.“
Citace z novinového článku „Javoříčko nás zavazuje“ (Litovelský kraj, 27. 9. 1945, sbírky: Vlastivědné muzeum v Olomouci)
„První podzimní den tohoto roku, pod mrakem. Smutek číší z prázdných polí a žloutnoucího listí stromů. Příroda dává tak tklivý rámec národní pouti v Javoříčku, kam přišlo 20.000 účastníků z celého okresu i kraje pokloniti se památce 38 javoříčských mučedníků a slavnostně slíbiti, že dokážeme, že jejich oběť nebyla marná.
Smuteční tryzna byla zahájena velkým průvodem, v jehož čele byla nesena státní vlajka. Mlčky kráčeli pozůstalí zavražděných, zástupce ZNV, členové ONV, novináři, zástupci místních národních výborů, příslušníci organisací národního odboje, spolků a korporací, krojované družiny, sokoli, junáci, velice početná řada hasičstva a občanstva za zvuků smutečních pochodů špalírem obecenstva kolem vypálených domů, volajících k zodpovědnosti všechny příslušníky panovačného a věčně nepoučitelného národa.“